O městě Sezimovo Ústí

Sezimovo Ústí je město se zhruba 7200 obyvateli. Rozkládá se na ploše 845 ha v okrese Tábor, na spojnici mezi Prahou a Českými Budějovicemi po obou stranách silnice I/3. Tato významná dopravní i turistická komunikace rozděluje město na dvě části. Část historickou, Sezimovo Ústí 1, zvané "Paďousy", a část novější, Sezimovo Ústí 2, zvanou "Baťov" či "Kovák".

 

V blízkosti města se nachází zřícenina Kozího hrádku, kde kázal mistr Jan Hus. V Sezimově Ústí měl letní sídlo 2. československý prezident Dr. Edvard Beneš a je zde také se svou chotí Hanou pochován.

 

Historie

První možné doklady o existenci Ústí jsou z let 1250, resp. 1256, a týkají se zasvěcení místního klášterního kostela sv. Dominikovi. První prokazatelná písemná zmínka je z 4. června 1262, kdy v závěti vyrovnal Vok z Rožmberka svůj dluh místnímu klášteru. O 10 let později pak bylo Ústí jmenováno v královské listině v souvislosti s nalezišti stříbra. Postupem doby dosáhlo město svojí vrcholně středověké podoby s domem Pánů z Ústí, klášterem, kostelem a farou, špitálem a třemi předměstími. Mezi nejvýznamnější události v jeho dějinách patří pobyt mistra Jana Husa pod ochranou paní Anny z Mochova a vznik nejstarší husitské obce krátce po jeho upálení. Pak zde byl život ukončen 30. března 1420, kdy sami husité město vypálili snad z vojensko-strategických, snad z náboženských důvodů, a zanechali zde vše, co připomínalo staré pořádky. Již předtím bylo obyvatelstvo Ústí přesídleno na nedalekou ostrožnu s hradem Hradiště a se zříceninami stejnojmenného města a nové sídliště dostalo jméno podle bliblické hory Tábor. Ústecké spáleniště pustlo, zarůstalo travou a křovinami a zároveň pod ním skrývalo jedinečné svědectví o životě lidí z počátku 15. století. Během tří desítek let výzkumu se archeologickému ústavu a táborskému muzeu podařilo po více jak 550 letech odkrýt téměř úplný unikátní půdorys ústeckého předměstí. Nové město s celými usedlostmi, řemeslnickými dílnami, studnami i trativodním kanalizačním systémem. Pomocí krumpáče a štětce byla odhalena od nánosu hlíny obydlí a pracoviště několika hrnčířů a cihlářů, kováře a sladovníka, řezníka a dalších obyvatel. Byly objeveny sklady surovin i nákladné výrobky na zakázku, množství nářadí i vybavení domácnosti. Není divu, že Sezimovo Ústí je nazýváno českými Pompejemi.

Dnešní Sezimovo Ústí 1, znovu vystavěné od roku 1828, je klidné město, tvořené domky se zahradami a množstvím zeleně, zasazené do příjemného prostředí krásné přírody. Dominantou historické části města je Husovo náměstí. Místní škola byla otevřena již v roce 1832. Od roku 1885 až do své smrti zde učil archeolog, historik a spisovatel Josef Švehla. Před 1.světovou válkou se zasloužil o úplné odkrytí nedalekého Kozího hrádku. Obyvatelé města se stavbou kostela začali 5.září roku 1837 a o 4 roky později byl nový kostel slavnostně vysvěcen. Na památku padlých v 1.světové válce vytvořil sochař Dušek pomník, který byl v květnu 1923 slavnostně odhalen.

Sezimovo Ústí 2 vzniklo na místě pozemků městského dvora (Velký Dvůr) zásluhou podnikatelských aktivit Jana Antonína Bati. Tento podnikatel si vybral toto místo pro výstavbu svého závodu a rozhodl se zde vybudovat pro své dělníky nové město. V roce 1939 bylo započato s výstavbou velkého strojírenského závodu MAS (Moravské akciové strojírny), nyní Kovosvitu a.s. V jeho sousedství současně vyrostl nejen kulturní a zároveň obchodní dům (současný hotel), ale i sídliště pro zaměstnance, charakterem podobné zástavbě ve Zlíně - tzv. Baťovské domky.

 

Současnost

Dnešní Sezimovo Ústí je moderní město se třemi základními školami, střední školou, dvěma kiny, obchody, moderní infrastrukturou a dopravní dostupností. Ve městě je tříhvězdičkový hotel s bazénem, motorest, chatová osada, fotbalové i házenkářské hřiště, tenisové kurty, sauna, kuželky a nově i koupací biotop.

 

Částečně převzato z www.sezimovo-usti.cz